DTJ 2.4.
Jan Slanina a studio Schlauch
Instalace svým názvem odkazuje k fenoménu Dělnických tělocvičných jednot, které tvořily jeden z klíčových prvků emancipace dělnického hnutí na přelomu 19. a 20. století a v meziválečném období. V současné době se lidé v otázce práce v podstatě nijak neangažují, vlivem minulého režimu jsou takové tendence vnímány pejorativně. Dílo se snaží spojit tuto historickou paralelu a současnou lhostejnost s vizí alternativní blízké budoucnosti, kdy se stroje vlivem čtvrté průmyslové revoluce neboli Průmyslu 4.0 a zaváděním kyberneticko-fyzikálních systému začnou emancipovat pomocí pohybu jako dělníci před více než sto lety. Antropomorfizaci stroje podtrhuje opláštění, které připomíná svalstvo a barvu měnící neonová trubice doslova v srdci stroje, která evokuje proudění života. Tento technologický inovativní a unikátní přístup k práci s neonem vznikl díky Martinovi Vaškovi z brněnského studia Schlauch.
Jan Slanina je studentem na pražské AVU v ateliéru Intermédia 1 u profesorky Mileny Dopitové. K vlastní volné tvorbě se dostal skrze dlouholetou práci světelného designéra na pražské rave scéně. Ve svých volných pracích se často zabývá novými technologiemi ve spojení se sociálními tématy. Mimo jiné se například zabýval tématem absence zobrazování stáří, nejen v umění ve veřejném prostoru, nebo problematikou současné reflexe uranových pracovních táborů na Jáchymovsku. V rámci Prototypu představí svoji nejnovější práci DTJ 2.4 pracující s tématem a historií tzv. Dělnických tělovýchovných jednot.