Jak to všechno začalo, díl 2.

Jak se budoucí právnička dostane k organizaci technologicko-uměleckého festivalu v Brně? Co se naučila během 4 let organizace kulturní akce a na co nejraději vzpomíná? Přečtěte si další nezkrácenou výpověď tentokrát od bývalé hlavy marketingu Dominiky Vamberské. V předchozím článku jste si mohli přečíst vzpomínky Veroniky Rejškové.

Jaké byla vaše pozice v organizačním týmu?

Head of Marketing a PR.

Jaké jste měly zkušenosti s organizací festivalů?

Když jsme s holkama začínaly vymýšlet koncept akce, bylo mi 20, chodila jsem na dvě vysoké školy a za sebou měla jen několik pracovních zkušeností. Takže odpověď je: tenkrát skoro žádné…

Co ti zkušenost z organizace festivalu dala?

Ježišmane hrozně moc věcí! Zaprvé jsem se sama musela naučit horu dovedností z oblasti marketingu a PR, vedení lidí a pravidelné vystupování z komfortní zóny… Kromě toho jsem se třeba musela poprat s organizací vlastního času, zkrotit svoje ego, nestrkat nos do agendy druhých, líp komunikovat v týmu a tak.

Za celou existenci Prototypu jsem se setkala s množstvím talentovaných, nadšených lidí, kteří jsou špičky v tom, čemu se věnují a za to jsem moc vděčná. Upřímně si ale myslím, že největší úspěch byl vývoj našeho přátelství s holkama. Prošly jsme si takovýma průšvihama a vážně náročnýma momentama, které nás ve výsledku stmelily. Jsou to pro mě lidé, se kterými se podporujeme a můžeme se na sebe spolehnout.

Je něco, co ti festival vzal?

Velkou část mého volného času, docela dost vypadaných vlasů a v listopadu jsem určitě spala míň než obvykle.

Co byla hlavní motivací u toho zůstat?

Lidi. Nejvíc mě nakopávalo vytvářet jakousi komunitu kreativců a navzájem se mezi sebou inspirovat. Ten festival “zevnitř” byl fakt bomba a doufám, že to vidí právě i návštěvníci “zvenku”. Díky Prototypu se do sebe pár lidí zamilovalo. A dokonce už máme i Prototypí miminka – tři.

Bez kterých lidí by Prototyp nikdy nevznikl?

Ono jich je vcelku hodně. Na začátku se o to zasloužily Verča R., moje ségra Klárka Vamberká, Vlastimil Slinták a Rastislav Somora. Díky patří i Kateřině Bilíkové (ale všichni ji známe jako Eichlerovou), která nám dodala sebevědomí. Pak samozřejmě Verča H.,  která se k projektu připojila hned na začátku. Dál Neli Hejkalová, naše kurátorka a Ondra Bulva, náš stage master nám taky od prvního ročníku aktivně zachraňovali prdel. Finančně nás podpořila Nadace Vodafone, díky které jsme získali větší část peněz potřebných na první ročník.  Já bych vážně mohla jmenovat ještě hodně dlouho, ale ušetřím vás a jen to shrnu na: Díky všem účinkujícím, partnerům a dobrovolníkům bez jejichž pomoci by nic nevzniklo.

Co se ti vybaví, když se řekne Prototyp?

Technologie zábavnou formou. Baví mě ten festival, protože mě vždycky doplní dávku inspirace. Tvoří ho a chodí na něj zajímaví lidé, se kterýma prostě chceš být v kontaktu.

Prototyp jedním slovem.

Láska.

Umění, věda nebo technologie?

Všechno.

Jak ses dostala před 5 lety k organizaci festivalu?

S Verča R. jsme vytvářely módní přehlídku pro Týden kávy. Po třetím ročníku už nám docházely nápady a začaly jsme přemýšlet o vlastní módní přehlídce. Přesněji o svítící módní přehlídce. Mělo se to celé odehrávat ve tmě se svítícími modely. Čím víc jsme řešily detaily, tím víc nám přišlo hloupý udělat 20 min světelné show a jít domů. A v tom se na nás začaly nabalovat další podobné projekty a nadšenci. A tím vznikl koncept festivalu, kde se propojí svět umění a svět technologií a vědy. Je to hodně dávno. Mám v hlavě takovou matnou vzpomínku, kdy se bavím s Rastíkem, Vlastíkem a Verčou R. v Podnebí o tom, na jaké podněty budou světla všité do oblečení reagovat. Měla jsem takový ten moment uvědomění, kdy si říkám: “Okej, tak jdeme do toho. This is happening.”

Za námi je 5. ročník festivalu. Který ti utkvěl nejvíc v paměti a na který nejraději vzpomínáš?

První byl jak vhození neplavce do vody. Ale druhý byl pro mě ještě náročnější – konal se ve staré budově, která potřebovala vyčistit a zabezpečit. V půlce prvního večera nám vypadla elektřina a celá stage bouchla. V tu chvíli jsme mysleli, že nám odešla všechna technika na pódiu (spoiler: nakonec to nebylo tak hrozný). Myslím, že jsem nikdy nebyla víc ve stresu než v tuhle chvíli. Po skončení festivalu jsem spala tak tři dny. Nejradši ale vzpomínám na čtvrtý. Už jsem se naučila brát věci s nadhledem a měli jsme dost času si ten festival samotný užít. Podílelo se nás na tom taky jednou tolik a zkušenosti z předešlých ročníků nám pomohly předejít průserům.

A nějaká konkrétní instalace nebo umělec?

Mlha od VISUALOVE, kterým jsme i chod celého festivalu předali.

Na co jsi nejvíc hrdá?

Že jsme to ustáli. Nebylo lehké začít realizovat v té době sci-fi myšlenku bez peněz, zkušeností, jen z čirého nadšení.

Je něco, na co hrdá nejsi a co bys udělala jinak?

Nejsem hrdá na pár průšvihů, které jsem zavinila a straší mě doteď. Ale nemyslím si, že bych něco udělala tenkrát jinak. Kdyby člověk měl lepší informace/zkušenosti, tak by se samozřejmě snažil průserům předejít, ale bohužel jsem je v těch chvílích neměla. Vždycky jsme se vyhodnocovali minulou akci a poupravili podle toho tu budoucí.

Svou pozici v organizačním týmu si předala a sama už se zapojovat nebudeš. Proč? Nebude ti to chybět?

Dostudovala jsem letos práva na Masarykově univerzitě a skoro půl roku strávila na Islandu a v Los Angeles. Nabírám jiný životní směr, se kterým se už organizování nedá lehce skloubit. Někdy je dobré odejít v tom nejlepším. Bude mi určitě chybět komunita lidí.